Tři kostely na Lipůvce

Na Lipůvce, stejně jako na jiných místech naší vlasti, se lidé potřebovali scházet ke slavení Eucharistie, jak to Ježíš Kristus přikázal slovy „to konejte na mou památku.“ Kostel je v našich městech a obcích Evropy čímsi samozřejmým. Lidé potřebovali být uváděni křtem do Církve, která dle víry křesťanů tvoří Ježíšovo tělo. Potřebovali přijímat z pramenů k výživě svého duchovního života, zvaných svátosti. Po dovršení své pozemské pouti chtěli být pohřbeni, aby mohli očekávat vzkříšení mrtvých. Těmto potřebám vychází a vycházelo tělo Kristovo (církev) vstříc právě skrze farnosti a kostely. Současný kostel v Lipůvce je již třetím v historii této obce.
V neděli a svátky se slavila eucharistická hostina (mše svatá) v kostele sv. Klimenta, který dle mínění historiků umění stál již ve 13. století západně od vesnice. Konávalo se v něm také rozloučení se zemřelými. Pohřební průvod ke kostelu se ubíral tzv. „mrtvou cestou.“ V roce 1787 byl kostel sv. Klimenta zrušen výnosem na základě reforem Josefa II, a v roce 1793 byl pak dle pokynu farníky stržen „z důvodů veřejného bezpečí“, aby se v něm nemohly ukrývat „nekalé živly“. Kámen z kostela byl využit na stavbu hřbitovní zdi u nového hřbitova v blízkosti kostela sv. Cecilie.

Poblíž cesty do Lažan stával v Lipůvce kostel či kaple sv. Cecilie, o němž je první zmínka z roku 1655, z vizitace (děkanova vyhodnocení stavu farnosti). V tomto kostele se křtilo a ve všední dny se zde sloužila mše svatá. Tento kostel trpěl v osmnáctém století vlhkem a mnozí měli obavy z trhliny, jež hrozila neštěstím při bohoslužbě. Základy byly ohroženy vodou, a tak se ve vizitačních zápisech od roku 1735 objevují stížnosti na stav kostela, který nedovoloval důstojné uchovávání Kristova těla ve svátosti Eucharistie. Tím by mohli utrpět zejména nemocní a umírající, kteří potřebovali pokrm Kristova těla pro těžké chvíle nemocí a umírání. Po dlouhých průtazích bylo nakonec rozhodnuto stavět kostel nový, na jiném (současném) místě.

Dnešní kostel sv. Cecílie v Lipůvce se začal stavět v roce 1749 a následujícího roku byl dokončen. Počet účastníků bohoslužeb byl příliš velký (400-450 lidí v roce 1820), a tak při každé vizitaci se znovu vyjadřovala potřeba jeho rozšíření. Nebylo jednoduché sehnat peníze na takovýto zásah a vydatně pomohl bratr tehdejšího faráře Valentina Haina Jacob Hain, farář kostela sv. Josefa na vídeňském předměstí Leimgrube. Jacob se ovšem sám nedožil tohoto rozšíření, protože předtím náhle zemřel. Třináctého listopadu roku 1881 byl rozšířený kostel sv. Cecilie benedikován (posvěcen), a každý rok se v neděli nejbližší tomuto datu slaví výročí posvěcení kostela, tzv posvícení.

Současný kostel v Lipůvce je zasvěcen opět sv. Cecilii. Dle mínění dlouholetého faráře v Lipůvce, P. Jindřicha Šilhana je to proto, aby se titulární slavnosti dvou lipůvských patronů farnosti a kostelů (hody) mohly slavit v jeden den. V minulosti, kdy v Lipůvce byly kostely dva (sv. Kliment a sv. Cecilie), se mohly termíny hodů sloučit v jeden, protože byly a dodnes jsou blízko sebe. Sv. Kliment se slavil a slaví 23. listopadu a Sv. Cecilie den předtím. Oba zemřeli v počátcích církve pro Krista mučednickou smrtí. Nedali přednost pozemskému životu, aby mohli získat život bez konce. Sv. Cecílie byla dle tradice mučena dušením a poté sťata. Sv Kliment měl být vržen do moře s kotvou na krku. Jeho ostatky přinesl Sv. Cyril do Říma. Vypráví se, že ostatky spočívaly také v kostele Sv. Klimenta na Lipůvce.

Kostel sv. Cecílie je kostelem farním, shromažďuje tedy farnost, kterou tvoří nejen pokřtění obyvatelé Lipůvky, ale také Svinošic, Lažan a Nuzířova. Pravidelně se v něm konají bohoslužby, adorace, modlitby, a uděluje se v něm svátost křtu jako svátost vstupu do Církve, biřmování jako svátost plnosti daru Ducha, dále Eucharistie, svátost manželství, smíření (zpověď) a také svátost pomazání nemocných.
Společenství věřících má vytvářet duchovní stavbu založenou na základním kameni – Ježíši Kristu. Zděná stavba kostela přijímá do svého prostoru farníky, kteří jsou povoláni vytvářet živý chrám z živých kamenů. „I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista.1Petr 2,5 Vše, co žijeme v každodenním životě můžeme spojit s Bohem a přinášet takto oběti milé Bohu. Při mši sv. přinášíme svoje radosti a starosti, úspěchy i neúspěchy, spolu s chlebem a vínem a vše Bohu předkládáme k proměnění a našemu přijímání. I kostel sv. Cecílie je místem tohoto posvátného dění.

P. Jindřich Kotvrda

Reklamy