Sine Dominico non possumus

Z velikonoční události Kristova vzkříšení vyrůstá celý rok slavení v církvi. Vzniká týdenní cyklus, neděle je v něm tím nejdůležitějším dnem, protože je to den vzkříšení. Velikonoční neděle je nejdůležitějším a základním dnem v celém roce křesťana. Každá neděle je pak odrazem této neděle, slavením Ježíšova vzkříšení. Rusky se stále tento den jmenuje voskresenie, a tak připomíná vítězství Ježíše Krista nad smrtí. V oblastech obývaných židy, se slavila jako den odpočinku sobota – šabat. Vychází z potřeby odpočinku člověka a stává se dnem ustání od práce a odpočinutí. Kristovo vzkříšení a setkání učedníků se zmrtvýchvstalým se odehrává první den po sobotě. Křesťané tento den tedy považují za nejdůležitější v týdnu, protože celé křesťanství stojí a padá na vzkříšení Krista. Proto ten důraz na účast na mši právě v tento den. Slavení neděle bylo v prvních dobách křesťanství čímsi nesamozřejmým a někde i zakázaným. Později se ovšem prosadilo, a neděle se stává dnem pracovního klidu. Odpočinek od práce je stanoven na den, kdy křesťané slavili vzkříšení.

Neděle je pevně spojena se slavením mše svaté/večeře Páně/Eucharistie. Z dějin jsou známi mučedníci z Abitiny (římská provincie Afriky – dnešní Tunis), bylo jich 49, a byli za vlády Diokleciána v roce 304 obviněni, že tajně slavili nedělní bohoslužbu. Rok předtím vydal císař první edikt proti křesťanům přikazující zničení křesťanských spisů a míst bohoslužby, a zakazoval křesťanům shromažďování.

Ti, kdo neuposlechli a ilegálně se sešli s knězem Saturninem na bohoslužbě, byli zajati a předvedeni před místní úřady, a odtud byli posláni do Kartága, hlavního města provincie. Dvanáctého února je tam prokonzul Anulius vyslýchal. Jeden senátor ze skupiny jménem Dativus prohlásil, že je křesťanem a že se účastnil setkání křesťanů, ale ani po mučení neprozradil, kdo setkáním předsedal. Během tohoto výslechu byl Dativus obviněn z lákání Viktorie a jiných naivních mladých dívek k účasti na bohoslužbě. Viktoria ovšem prohlásila, že se účastnila naprosto dobrovolně.

Jedna z odpovědí obžalovaných křesťanů od Emerita, který poskytoval svůj dům k setkávání křesťanů. Emeritus byl dotázán na důvod, proč porušil císařův zákaz. Emeritus odpověděl: „Sine dominico non possumus“, což znamená: „bez slavení Pánova dne/pokrmu nemůžeme přežít.“ Tím dal Emeritus jasně najevo, že to, co císař zakázal, je právě to, bez čeho křesťané nemohou přežít. Křesťan bez Eucharistie prostě nemůže existovat, to je důvod, proč i přes císařský zákaz se shromažďovali k Eucharistii, i když jim za to hrozila smrt.

Dnes je účast na Eucharistii možná, zajišťovaná a doporučovaná. Písmo podává Ježíšova slova: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný.“ Jan 6, Nikdo ji nezakazuje a nikdo nevyhrožuje trestem smrti. Pro křesťana stále platí ono Emeritovo „sine dominico non possumus“, tedy není možné přežívat bez Eucharistie. Svaté přijímání tedy není jen jakýsi „bonusem“ navíc, ani odměnou za to, že se člověk dobře choval či chová, ale je to záležitost duchovního přežití. Eucharistie je zdrojem a vrcholem života církve, proto se v křesťanském světě po ustání pronásledování stavěly kostely a v nich se Eucharistie konala a koná.

V našich zemích bývá první přijetí Eucharistie dětmi od 7 let věku slavností, na kterou si mnozí z dětství pamatujete, nebo ji máte zachycenou na fotografiích. Každá, i naše farnost slaví tento den, většinou kolem slavnosti Těla a Krve Páně (u nás letos 18.6). Naléhavost, s jakou abitinští mučedníci přistupovali ke slavení mše je pro nás dokladem, jakou důležitost přikládali první křesťané nedělnímu slavení Eucharistie. Jejich touha po tomto pokrmu může inspirovat a povzbudit tu naši!

Žehná Jindřich Kotvrda, administrátor v Lipůvce

Reklamy