Meditace jako cesta k sebepoznání 3.7. 2016

Laurence Freeman v knize Ježíš, niterný učitel pokračuje ve zdůraznění nemožnosti poznání Ježíše naší myslí. Místo toho je třeba vstoupit do hlubiny našeho bytí a poznat jej svým srdcem. „Objevení Ježíšovy‘ identity se nedosahuje intelektuálním nebo historickým zkoumáním. Děje se v otevření naší intuitivní hlubiny do hlubších a subtilnějších způsobů poznání a vidění, než jsme zvyklí. Je to modlitba… vstup do vnitřního prostoru ticha, kde jsme spokojeni, že jsme bez odpovědí, úsudků a obrazů. …Je to nedefinovatelné ticho v srdci Ježíšova tajemství, jenž nakonec komunikuje svoji pravou identitu těm, kdo se s ní setkají.“ (str. 30/32)

Modlitba je vstupní branou k opravdovému poznání Ježíše – a tím i naší pravé přirozenosti – a skrze něj poznáním Boha. Pro tuto cestu, tuto „cestu procitnutí“ je meditace vedoucí ke kontemplativní modlitbě nepostradatelnou, máme li dosáhnout zamýšleného cíle. Pomáhá nám to sestoupit do středu svého bytí, kde objevujeme, „ve vztahu a ve společenství Ducha, kým je Ježíš.“ (str. 213).

Meditace ovšem působí více než to: „Meditací chápu nejen práci čisté modlitby, ale celé životní pole sebepoznání, které je jí poháněno.“ (str. 242) V tichu ‚čisté modlitby‘ dostáváme skrze milost vhled jenž nám pomáhá objevit zranění blokující uvědomění našeho pravého bytí, pomáhají nám uvědomit si svoje ‚stíny‘. Současně ovšem kontemplativní modlitba rozšiřuje hluboké a intuitivní poznání, že v nás pracuje láskyplný duch Krista a povzbuzuje nás abychom přijali sebe sama takové jací jsme, jak to dělá On. A tak On uzdravuje naše zranění a přivádí nás k celistvosti. Laurence Freeman znovu podtrhuje, že „Podstatné pro křesťanskou víru je naslouchání Ježíšovi s nezastíněnou pozorností, až ztrácíme sebe… on se tak stává…. ‚dveřmi‘ vedoucími k sebe-poznání.“ (str 42).

Je důležité pamatovat si, o jakém typu modlitby mluvíme. Mluvíme o hluboké tiché kontemplativní modlitbě, nikoli o modlitbě při které „pouze vykonáváme nebo ústy odříkáváme daný obřad.“ (str 34). Nikdo to nevyjádřil lépe než T.S. Eliot v díle Čtyři kvarteta:

Jsi zde abys klečel
Kde je modlitba platná.
Modlitba je více
Než pořádek slov, vědomé zaměstnání
Modlící se mysli nebo zvuk modlícího se hlasu.

Laurence Freeman pokračuje: „Ježíš je nepostradatelnou silou v dosažení autentické duchovnosti. Přestože má většina lidí problémy s církví – i většina lidí chodících do kostela – osoba Ježíše je jedním ze stálých majáků vedoucích lidstvo za egoismus a násilí zoufalství směrem k vyšším cílům, jež si neustále vytyčuje, jako je laskavost a vyrovnanost.“ (str 15) V naší době mnozí směřují k vylévání dítěte s vaničkou, ovšem „Ignorovat Ježíše kvůli nedokonalostem církví je bláznovství tragických rozměrů….. Na druhé straně, křesťanství musí být proměněno.“ (str 241)

Kim Nataraja

Reklamy