Pravý smysl chudoby 1.5. 2016

PHOTO: LAURENCE FREEMAN

V ‚Hovorech z Getseman‘ mluví John Main ke svým spolu-mnichům, pro které je slib ‚poslušnosti‘ velmi důležitý. Ctnost ‚chudoby‘ nemá ovšem význam pouze v řeholním životě. Okamžik ve kterém se přemýšlí o chudobě jako o jednoduchosti, spíše než o zřeknutí se osobního vlastnictví, se pak jistě stává důležitým pro všechny.

‚Chudoba‘ je v očích Johna Maina spíše o „onom stupni nesobeckosti, který nám umožní být plně a hluboce citlivým vůči skutečnosti druhého, Boha a našeho bližního‘, spíše než o vzdávání se osobního majetku a odpoutání se od potřeby vlastnit materiální statky. Často je kořenem potřeby vlastnit hluboce usídlená potřeba jistoty, „která kolem nás může tak snadno vybudovat bariéry… za těmito sebe-izolujícími bariérami jsme pak zdánlivě bezpeční.“ A přece, „naše pravé bohatství a sláva spočívají v Něm a nejen v obyčejném majetku.“

Podle Johna Mina je to také potvrzeno způsobem, jakým se modlíme, naším vztahem ke Kristu. Cituje radu Jana Kasiána „omezit aktivity svojí mysli na chudobu jednoduchého verše.“ – podstatu meditace. „pak není naše ‚jistota‘ postavena na negativních (sobeckých) silách, nýbrž je zakořeněna v pozitivní síle vesmíru, v samotném Pánu Bohu.“ To je pravý význam Ježíšových slov: „Člověk který chce svůj život nalézt, musí jej nejprve ztratit:“ Tento ne-sebestředný způsob modlitby s jednou prostou frází je prvním krokem, který je třeba udělat směrem k chudobě – jednoduchosti, k Boho-střednému způsobu života spíše než k sebe-střednému. Protože takto dočasně překračujeme svoje ‚ego‘ postavené z myšlenek, vjemů a iluzí, a stáváme se vědomými svého pravého já, zaměřeného na Krista přebývajícího v nás.

Neznamená to, že ostatní způsoby modlitby nejsou důležité – všechny liturgické způsoby modlitby chvály, vyznání a prosby mají také svoje místo v našem cyklu modlitby, jak jsme o tom mluvili v minulé ‚týdenní nauce‘. Posledním cílem modlitby je ale nesobecké vztahování se k Bohu v jednoduchosti, jež nás vede ke sjednocení na nejhlubší úrovni.

Přijmout platnost tohoto prostého způsobu modlitby není jednoduché v našem současném kontextu společnosti. Ve ‚třetí konferenci‘ mluví John Main o reakci ramakrishnovského mnicha, jemuž vysvětlil nauku křesťanské meditace. Mnich namítal, že plně s jeho vysvětlením souhlasí, ale pak dodal: „Jestli tohle řekneš skupině západních lidí, prostě ti neuvěří, protože to bude vypadat příliš prostě. A tak ti radím, abys to trochu zkomplikoval. Až přijdou lidé, řekni jim, že máš jakési esoterické poznání, které nám bylo darováno skrze mnišský řád, skrze Jana Kasiána, to jméno pěkně zní, pak budou mít lidé zájem. Tohle poznání je ale tak důležité, že jim musíš říci, že jim je nemůžeš dát, dokud nebudou do centra meditace chodit aspoň deset týdnů, či tak. A pak, nakonec je můžeš do té věci uvést.

Přestože John Main vnímal závažnost problému, který podtrhl ten mnich, byl věrný nauce a zdůrazňoval, že to jediné, co je třeba dělat je „říkat mantru v naprosté jednoduchosti a s naprostou věrností.“

Kim Nataraja

Reklamy