Od mysli k srdci 24.4.2016

PHOTO: LAURENCE FREEMAN

Meditace umožnila Johnu Mainovi posun v modlitbě od modlitby diskurzívní do tiché, od mysli k srdci. Varuje mnichy v klášteře Gethsemani, že „tak snadno se můžeme zabydlet v samolibosti a sebeobdivu, zatímco opakujeme své vyznání víry“. Zdůrazňoval, že je třeba se posunout od intelektuálního souhlasu s naší naukou k osobní zkušenosti pravdy naší nauky. Neznamená to, že by naše vyznání víry a dogmata nebyly důležité, ale jsou pouze polovinou toho, co znamená být křesťanem. Učitel Jana Kasiána Evagrius to říká takto: „účinky zachovávání přikázání nestačí k tomu, aby byly schopnosti naší duše plně uzdraveny – musejí být doplněny kontemplativní aktivitou a tato aktivita musí proniknout k Duchu.“

Intelektuálně můžeme přijmout pravdu, kterou raný otec Církve Origenes vysvětluje z Písma: „Muži a ženy jsou stvořeni k ‚obrazu Boha‘ a naším lidským povoláním je manifestovat ‚podobnost Bohu‘ skrze způsob života“. Pouze v hluboké tiché modlitbě zakoušíme, co to pro každého z nás znamená. Někdy si uvědomujeme skrze pocit pokoje a lásky, že Kristův Duch žije v našem nejniternějším bytí. Pak opravdově ‚poznáváme‘ hluboce intuitivním způsobem, že jsme „Božím chrámem, utvořeným k přijetí slávy Boží“. Toto uvědomění, že máme v sobě Božskou přítomnost, nám pomáhá uskutečnit svoji pravou hodnotu a tak proměňuje naše myšlenky a bytí a prostupuje náš přístup a činnost vůči nám samotným, vůči druhým a vůči stvoření. Pak vykazujeme svoji „podobnost Bohu skrze způsob života“. Toto je ve skutečnosti míněno ‚následováním Krista‘ – pamatovat si, kým opravdu jsem, v hlubokém propojení s Božským, které je Láskou, což nám dovoluje žít a jednat podle této pravdy, jak to dělal Ježíš.

John Main zdůrazňuje, že tohle je pravý význam meditativní modlitby. Tím, že jdeme nad myšlenky, že jsme nerozptylováni, se naučíme „věnovat pozornost osobní Ježíšově přítomnosti v sobě“. Tak budeme v pokoji a „zakoušíme plný zázrak našeho stvoření.“

Shora vyplývá, že ‚meditativní modlitba‘ Johna Maina vůbec není podobná meditativní modlitbě, kterou se předtím jako katolík učil: ignaciánské diskurzívní meditaci. Tento způsob modlitby může být na duchovní cestě svým způsobem velmi důležitý, protože nabízí opravdový vhled jak do naší přirozenosti, tak i do našeho vztahu k jednání a nauce Kristově. Poznání kým opravdu jsme v celé své bytosti, je důležitým prvním krokem. Jak říká sv. Augustin: „Člověk musí být nejprve vrácen sobě samému, aby si v sobě vytvořil jakýsi nášlapný kámen, a pak může odtud být vyzdvižen k Bohu.“ John Main, podobně jako Jan Kasián zdůrazňovali, že všechny způsoby modlitby jsou cenné a nezbytné. Pak ovšem přichází podstatný krok do ticha, který vede k dokonalé modlitbě, kdy na sebe zcela zapomínáme a vstoupíme do láskyplného ticha uprostřed své bytosti, kde přebývá Kristus. Jan Kasián končí svoji diskuzi o modlitbě citací sv. Antonína: „Modlitba není dokonalá, pokud si mnich uvědomuje sebe sama a fakt, že se modlí.“ Meditace se tedy nesnaží tolik myslet, jako spíše být, prostě být s Bohem a „jednoduše být s Ním znamená být přitahován, aby člověk byl osobou, kterou nás On povolal být.

Kim Nataraja

Reklamy