Dopis 2: Objev nauky Jana Kasiána 17.4.2016

PHOTO: LAURENCE FREEMAN

Když se John Main stal mnichem, “dostal jinou metodu meditace, kterou přijal v poslušnosti ve svém novém statutu benediktinského novice.” V rozhovorech z Getseman vysvětluje: “Ze zpětného pohledu vidím tohle období svého života jako období velké milosti. Aniž by to věděl, můj novicmistr mě začal učit odpoutanost v nejvnitřnějším středu mého života. Naučil jsem se být odpoután od praxe, která mi byla nejposvátnější a na níž jsem se snažil vystavět svůj život. Místo toho jsem se naučil postavit svůj život na Bohu samotném.” Jeho víra, že “Bůh mě nenechá navěky putovat pouští a zavolá mě zpátky na cestu” byla potvrzena. Nechám vás objevit v samotné knize, jako byl John Main veden ke knize Augustina Bakera Posvátná moudrost a pak ke Kasiánovým Rozmluvám (Collationes Patrum). Slovy Johna Maina: “S velmi údivným ohromením čtu v jeho desáté rozmluvě o praxi užívání jedné krátké fráze k dosažení ticha nezbytného pro modlitbu. ‚Mysl vyhání a vytlačuje bohatou a rozsáhlou hmotu všech myšlenek a omezuje se na chudobu jednoho verše‘. Když jsem četl tato slova v Kassiánově desáté kapitole té samé rozmluvy o metodě neustálé modlitby, znovu jsem se vrátil domů a vrátil jsem se k praxi mantry.”

Jan Kasián (365-435) byl silně ovlivněn Evagriem, jehož si mezi pouštními otci a matkami nejvíce ctil. Z jeho Rozmluv ovšem vidíme, že sedával nejen u Evagriových nohou, ale také u nohou neméně 15 jiných Otců a Matek, a osvojil si také jejich nauku. Zjemnil drsnost pouštní nauky, zjednodušil ji a přizpůsobil prostředí jižní Galie, kde založil dva kláštery – jeden pro může a druhý pro ženy – když opustil Egyptskou poušť. A navíc vytvořil jednotu z různosti: formuloval soudržný systém praxe a myšlenek založených na jednotlivých výrocích a nauce pouštních Abba a Amma. Je skutečně tím zodpovědným za přinesení pouštní tradice na latinský západ, a tím také měl velmi ovlivnil Sv. Benedikta a celé západní mnišské hnutí. Navzdory skutečnosti, že Sv. Benedikt doporučil mnichům číst Kasiána každý den, se tato praxe během století zanedbala. John Main a Laurence Freeman ji opět vystavili pozornosti křesťanského světa a svým benediktinským bratřím a sestrám. John Main nepřevzal Kasiánovu nauku tak, jak ji našel, ale také ji přizpůsobil – tentokrát nejen pro mnichy, ale pro ženy a muže laiky dvacátého století.

Kasiánova nauka založená na nauce mnichů Egyptské pouště 4. století po Kristu a nauka hinduistického Swami ve 20. století dokazuje, nakolik univerzální je tento způsob modlitby. U obou nacházíme tentýž důraz na používání fráze jako pomoci k uklidnění naší mysli zaměstnané myšlenkami. Jak Kasián tak i Swami Satyananda vidí toto opakování modlitební fráze jako přípravné stádium, cestu odpoutání, způsob cvičení mysli k dosažení cílevědomé nenamáhavé pozornosti, vedoucí k modlitbě ticha, kontemplativní modlitbě s nejvyšším cílem uvědomování Boží láskyplné přítomnosti v našich srdcích.

Kim Nataraja

Reklamy