Sv. Pavel (43)

Nauka Ježíše, sv. Jana a mistra Eckharta podtrhuje důležitost uznání obou stránek lidské přirozenosti. Okamžik v němž zjišťujeme, že jsme jak Martou, tak i Marií, že mimo aktivní ‚ego‘ je naše duchovní bytí, vnímá mistr Eckhart jako ‚zrození Krista v duši‘. Naše práce meditace/kontemplace usnadňuje tenhle náhled a umožňuje nezbytnou integraci těchto dvou stránek našeho bytí. Nepřestáváme ‚konat‘. ‚Ego‘ potřebuje konat to, k čemu jsme povoláni, ovšem naše opravdové duchovní ‚bytí‘ vyplňuje naše ‚konání‘. Sv. Jan vyzvedává Ježíše jako příklad dokonalého sjednocení lidského a Božského.

Toto náhlé uvědomění hlubší, důležitější součásti našeho bytí, byla prvotními křesťany nazývána ‚metanoiou‘, naprostou změnou pohledu na skutečnost. Okamžik Sv. Pavla byl dramatickým momentem, jak všichni víme. Ovšem jak vysvětluje Laurence Freeman,:

„Jeho konverze byla pouhým začátkem …… jsou zde jiné popisy mystického obsahu …. V kapitole 12 druhého listu Korintským Pavel odkazuje na zkušenost ‚vytržení do ráje‘ (zda to bylo v těle či mimo tělo, nevím – Bůh to ví‘) v němž slyšel uslyšel ‚nevypravitelná slova, jež není člověku dovoleno vyslovit‘. Ve vyjádření je to podobné židovské apokalyptické mystice, ovšem také jedinečné, zvláště v tom, že je tak výrazně autobiografický. Význam tohoto vyprávění ovšem není v tom, aby se ‚chlubil‘, o čemž si myslí, že nepřináší nic dobrého, ale aby zdůraznil, že si lidé tvoří o něm úsudek na základě toho, co vidí, tedy na jeho lidské slabosti. Jaký je tenhle jedinečný apoštol, který obdržel tak velikou mystickou milost? Překvapivě, ale to je důležité, je právě takový, jako my. Říká přímo, že dostal ‚osten do těla‘ aby jej držel v pokoře, v utrpení, jež navzdory jeho modlitbám Bůh od něj neodňal. To jej drželo ve slabosti a pokoře, přičemž byl zplnomocněn velikou vůdčí milostí, aby naplnil svoje poslání.

„Je to právě slabost a nikoli mystická zkušenost, na kterou je pyšný, protože ‚moc Kristova spočívá na slabosti, a božská moc se plně ukáže jen v naší lidské slabost. ‚Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný‘. (2 Kor 12,10). Zde vidíme zásadní zřeknutí se moci, jež je v srdci Kristova tajemství, i života zaměřeného na Krista. Křesťanská mystika se zaměřuje nejen na subjektivní zkušenost, jež může snadno nafouknout ‚ego‘, ale ještě více na Boží dílo ve větším kontextu světa a služby druhým. Juliána z Norwiche tedy stojí ve velké tradici, když chápe svoje ‚zjevení Boží lásky‘ jako dar jí darovaný pro prospěch druhých.“

Pavel nikdy neztratil lidskou, ‚Martinu‘ stránku své přirozenosti, ovšem byla to lidská stránka osvícená hlubší, duchovní stránkou jeho bytí, jež vyplňovala vše, co konal. ‚Už nežiji já, ale Kristus žije v mě.‘ Tento náhled mu dával sílu a vytrvalost ve vedení druhých, a poukazoval na ono ‚nad‘ naše bytí a Skutečnost jako celek.

Laurence Freeman

Úryvek z „Cesta k srdci“ – Křesťanská kontemplace během staletí – ilustrovaný průvodce. Editor: Kim Nataraja)

Reklamy