Integrace lidského a Božského (42)

Integrace dvou stránek charakteru, aktivní a kontemplativní, je vidět v Janově evangeliu, jako integraci naší lidské a Božské stránky. Ukazuje to příklad Ježíše. V následujícím úryvku z knihy ‚Cesta k srdci‘ Laurence Freeman vysvětluje:

Janovo evangelium je nejmystičtějším z evangelií, ale současně nám nabízí dojemné záblesky Ježíšova lidství – jak byl v horku unaven a potřeboval napít vody, jeho pláč nad zemřelým přítelem – které nenacházíme v ostatních třech záznamech. Je to text velké hloubky a síly, ale je zároveň jednoduchý a čtivý… Bede Griffiths cítil, že jeho život nabírá nový směr, když pročítal toto evangelium v intenzívním okamžiku svého hledání hloubky a smyslu. Bylo jasné, že tohle je jedním z nejvýznamnějších děl lidského génia. Ať už byl jeho vzácný význam jakýkoli, byl to záznam zkušenosti nevyčerpatelné hloubky. Jak osoba, tak i nastíněná nauka byli nádherní nad jakoukoli lidskou představivost. V Platónovi nebylo nic, co by se s nimi mohlo srovnávat. „Zjistil jsem, že odmítnout tohle by znamenalo odmítnout to největší ze vší lidské zkušenosti. Na druhé straně přijmout to by znamenalo úplně proměnit vlastní úhel pohledu. Znamenalo by to přejít od rozumu a filozofie k víře.“ (Bede Griffiths, The Golden String)

Janova mystika je ve světových dějinách nová nejen filozoficky, ale také kvůli jeho pohledu na nejvyšší realitu integrovaný s těmi nejobyčejnějšími aspekty lidského smyslového světa. Je to zřejmé nejen v evangeliu, jež nese jeho jméno, ale také v listech jemu připisovaných, jež deklarují, že je to mystika lásky – lidsky božská, nebo božsky lidská – podle vašeho výchozího bodu: ‚Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života. Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli, svědčíme o něm… abyste se spolu s námi podíleli na společenství, které máme s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem. (1Jan1,1-3)

I přes tuhle světskost, je Janova ‚vysoká kristologie‘ odvážně vyjádřena v úvodu do evangelia, kde dává na stejnou rovinu člověka Ježíše s věčným Logos. Slovo a tělo pojící se navzájem jsou základním paradoxem Janova evangelia. Jak bychom mohli očekávat ze základního postavení do protikladu slova a těla, je celé evangelium postaveno na paradoxu. Napříč křesťanskou mystickou tradicí vyjádření nejhlubší zkušenosti obvykle znamená paradox k řečení nevyslovitelného….. Osoba Ježíše samotná je jednotícím zaměřením všech těchto zdánlivých protikladů a osobní učednictví je způsobem jak se toto zaměření stává silou v našem životě…..

Janovo mystické vidění prozkoumává nejvyšší stav jednoty s Bohem. Je teologicky zřejmé v tvrzení Prologu, že se Slovo stalo tělem. Existenciálně je to vylíčeno ve všem, co Ježíš říká, koná a podstupuje ve svém lidství, včetně své smrti. Nekoná a neříká nic, co by explicitně neodráželo jeho (nedualistický) vztah k Otci.“

Laurence Freeman OSB

Úryvek z ‚Cesta k srdci‘ – Křesťanská kontemplace během staletí – ilustrovaný průvodce. Editor: Kim Nataraja)

Reklamy