Sebepoznání jako první krok k Božskému (33)

Když se člověk odváží vydat do ticha, nikdy nelze přecenit důležitost duchovního vůdce. V křesťanské tradici je naší kotvou ježíš a stejně tak je našimi dveřmi do duchovní oblasti. V širším kosmickém vědomí je pro nás k dispozici stále jeho energie a vědomí, abychom se s ním spojili. To je pravý význam slov ‚Já jsem s vámi po všechny dny‘. Druhý příchod mnozí mystici vidí nikoli jako budoucí historickou událost, ale jako osobní a vnitřní, která se může uskutečnit kdykoli. Mistr Eckhart, stejně jako před ním sv. Augustin to viděli jako ‚zrození Krista v duši‘.

Pro mnohé lidi v současnosti je obtížné vidět Ježíše tímto duchovním způsobem, kvůli mnohému negativnímu náboženskému ovlivnění. Ovšem, Laurence Freeman v knize Ježíš, vnitřní učitel píše: „Ignorovat Ježíše kvůli nedokonalostem církví je bláznovstvím tragických rozměrů… Na druhé straně křesťanství musí být proměněno.“ Nejen pro křesťanství je třeba proměny, ale také pro nás.

Zkušenost naučila mistra Eckharta, že průlom z vědomí obyčejné skutečnosti do vyšší skutečnosti přichází před transformací našeho ego-uvědomění. Mnoho meditujících z naší tradice měli tutéž zkušenost, často i na počátku cesty. „Nejprve jeho přítomnost pouze zahlédneme jako cosi, v co máme jednoduše doufat.“ (Ježíš, niterný učitel). A přece tento záblesk stačí k našemu probuzení, jak by řekli prvotní křesťané. Vše co myslíme a konáme je viděno v jiném světle. Je to dar lásky, milosti Ducha, Krista uvnitř, který k nám vztahuje ruce. Jakmile jsme prožili záblesk lásky přebývající v našem středu a poznali jsme, že jsme přijati takoví, jací jsme, máme odvahu čelit svým vlastním omezením. Můžeme přijmout svoji stinnou stranu a integrovat ji do celku své bytosti, což nám umožní soucitně přijmout stinnou stranu druhých.

S tímto náhledem si uvědomujeme, jak je pokřivené naše vnímání skutečnosti kvůli mnohým formám výchovy, a to nás pomalu proměňuje. Už nejsme uvězněni v minulosti a ovládáni minulostí, ale můžeme zůstat v přítomném okamžiku, kde je Boží Skutečnost. Pak začíná proces ‚očišťování srdce‘, který je často nazýván stadiem očišťování na duchovní stezce. Postupně za čas nás láska uvědomuje o omezeních našeho egocentrismu, a dovoluje nám vstoupit do svobody skrze překročení ‚ega‘, tím, že se zaměříme více na druhé, na Krista. Zatímco jsme předtím viděli ‚jako v zrcadle‘, po očištění našeho vnímání vidíme a ‚poznáváme‘ Krista tak, jak opravdu je a vidíme sebe sama jací opravdu jsme.

Jediné, co musíme udělat, je věnovat pozornost svému slovu, hluboce našem slovu naslouchat a být otevření darovaným náhledům. V tichu se počínáme „obracet k druhému, zanechávat za sebou svoje já a to znamená milovat.“ (Ježíš, niterný učitel).

Kim Nataraja

Reklamy